Video o jádru Pesso-Boyden psychomotorické psychoterapii od Curta Levanga.
Co je jádrem PBSP?
Je to všechno o interakcích.
Al Pesso učí, že jsme byli stvořeni takovým způsobem, že naše samotná DNA nás tlačí k přežití, nejen k přežití nejlepším způsobem, ale s plným očekávání a předvídáním, že naše potřeby budou naplněny. Když je tato vnitřní potřeba uspokojena dobře zvenku, náš mozek uvolňuje endorfiny, a my zažíváme stav blaženého potěšení, který se do paměti ukládá jako výchozí bod pro porozumění a hodnocení života.
Existují dvě dynamiky. Tvar a „protitvar“, tvar a „kontra-tvar“.
Tvar a „protitvar“.
V našich tělech existuje vrozený tvar, který hledá vnější naplnění nebo schválení. Když se vnější svět shoduje s našim vnitřním světem, existuje protitvar.
Tvar a „protitvar“ funguje takto: Pokud má dítě hlad, protitvarem je matka, která dítě nakojí. Pokud je dítě smutné, protitvarem by byli rodiče, kteří řeknou: „Ach zlato, vypadáš smutně, pojď sem, já tě obejmu a můžeš mi říct, co se stalo.“ Vnitřní tvar je smutek a protitvar je rodič, který pojmenovává pocit a schvaluje ho a dítě uklidňuje.
Protože vnitřní tvary jsou identifikovány prostřednictvím protitvarů, dítě začne poznávat samo sebe a vyvíjí se jeho ego. Ego je jako prapor, který říká světe: „To jsem já!“
Například dítě kreslí a rodič zvolá: „Ty joo, ty jsi teda malý umělec! Tady máš pastelky a papír a pak tvé umění vyvěsíme na ledničku.“ Vnitřní tvar dostal jméno, je požehnaný a dítě může nyní hrdě říkat: „podívej tati, já jsem umělec!“ Tyto láskyplné interakce poskytují duši jakýsi druh kůže. Pokud naopak tahle malá holčička nakreslí ve škole obrázek a spolužák poznamená, že to vypadá hloupě, že to takhle nemá vypadat, díky předchozímu protitvaru od jejích rodičů může holčička říct: „To je v pořádku, že se ti to nelíbí, mě ano!“ Tady vnitřní zdroje dítěte chrání jeho identitu a silná kůže kolem duše působí jako obranný val.
Tvar a „kontra-tvar“.
Bohužel, ne všechny interakce dostanou protitvar. Mnoho z nich získává kontra-tvar. Tady vnější svět neodpovídá našemu vnitřnímu světu. Kontra-tvar vypadá takto: dítě pláče, ale rodič není ochoten komunikovat. Může reagovat na pláč jen: „Přestaň!“ nebo „Nechci tě slyšet brečet!“ Vnitřní tvar – smutek – není viděn, pojmenován, schválen nebo přijat, ale spíše odříznut a blokován, což vypadá takto:
Když dítě oznamuje tátovi: „Tati, podívej, podívej, dostala jsem ve škole zlatou hvězdu!“, rodič, který může být intoxikován, nemocný, zaneprázdněný, dívat se na televizi, číst zprávy z mobilního telefonu, se na dítě nemusí ani podívat. Vnitřní tvar je ignorován, nebo zanedbán.
A ještě závažnějším kontra-tvarem je zneužívání. Dojde-li ke zneužití, vypadá to takto:
Hranice vnitřního tvaru dítěte jsou narušeny. Takže kolem ega dítěte není žádná kůže. Výsledkem je, že dítě neví kdo opravdu je. Kontra-tvarové interakce vytváří ego, které vypadá takhle:
Kruhy představují skutečné vzpomínky, které si dítě vytvořilo, když se pokouší interpretovat, co týrání znamená. Pokud je tedy na dítě křičeno, je mláceno, ignorováno, fyzicky napadáno, může začít věřit, nebo si rozvinout vnitřní hlas který říká: „Nikdo mě nemá rád, nikomu na mě nezáleží!“ Každý z nás má „vnitřní pravdu“, kterou jsme se naučili jako děti. A postupem času se tyto „pravdy“ upevnily a zformovaly naší vlastní identitu. Bohužel je bereme jako pravdu o tom kdo jsme, co můžeme očekávat od vztahů a jak se bude odvíjet naše budoucnost. Kde nastal kontra-tvar, mohou tyto „vnitřní pravdy“ říkat: „Nikdy nic nevyjde, každý se stará jen o sebe, nepřestávej být ostražitý, jinak tě to srazí …“ Tyto pravdy jsou také strategie přežití (coping strategie), protože nám pomáhají vědět, jak reagovat na ostatní. Jsou však pro duši destruktivní, protože vznikly na základě interakcí „kontra-tvarů“, kdy duši nebyla poskytnuta láskyplná interakce. Bez této láskyplné interakce se vaše část nikdy nemohla zrodit a být uvítána na světě.
Antidotum
Velmi dobrou zprávou je, že část vaší duše a a vašeho pravého já se neustále snaží narodit a neochabuje v tom bez ohledu na váš věk. Stále existuje tlak na to, aby vaše potřeby byly vyjádřeny a naplněny. Když identifikujete původní vzpomínky, které byly v konta-tvar, můžete se naučit používat intervence, kterým říkáme antidotum, abychom mohli vybudovat novou paměť a zvrátit zážitek z toho bolestivého kontra-tvaru.
Když k tomu dojde, mozek vnímá novou vzpomínku jako realitu a vytvoří se nový vnitřní hlas a vlastní identita. A nový hlas a vlastní identita může říct“ „Mohu ukázat své pocity, ostatní se postarají, nebo moje potřeby jsou prostě normální, ne zavrženíhodné nebo přehnané. Jakmile tvar dostane protitvar, reaguje žalem a úlevou, protože jednak pocítí to, co ztratilo, když tak dlouho žilo bez této části duše, ale zároveň zažívá i hlubokou úlevu z toho, že konečně jste schopni získat prapor toho, kým ve skutečnosti jste, a nový pocit svolení, abyste mohli být tím, kým jste byli předurčeni být. Může se vám snadněji dýchat, může se vám vrátit ztracená energie, můžete se doslova cítit lehčí.