Video:
Přepis překladu dle https://polyvagalniteorie.cz/polyvagalni-institut/
Více než polovina z nás má chronické problémy, jako vysoký tlak nebo autoimunitní onemocnění. Přibývá lidí s úzkostí, depresí, PTSD a závislostmi. Proč?
Kořeny těchto problémů můžeme často najít v traumatu, zážitcích z dětství, chronickém stresu a z toho plynoucí dysregulací nervového systému.
Seznamte se s ANS – autonomním nervovým systémem. Má na starosti mnoho automatických funkcí našeho těla jako je tlukot srdce, trávení, tělesnou teplotu. Také řídí reakce na stres a boj o přežití. Snaží se tě zachránit, když jsi v ohrožení života. ANS funguje jako zabudovaný radar, který neustále sleduje naše okolí a vyhledává známky bezpečí a nebezpečí.
Může vstupovat do tří režimů nebo stavů:
Bezpečí: cítíš se klidný, v pohodě, napojený na všechny kolem.
Mobilizace: když ANS cítí nebezpečí, odešle příkaz aby se zvýšil náš tep a zrychlilo se dýchání, začne se vylučovat adrenalin a kortizol a do svalů se hrne krev, abychom byli schopni se vypořádat s nebezpečím. Tomu se říká reakce útěk nebo boj.
Nehybnost: když ANS vyhodnotí, že ohrožení je příliš velké, a nemůžeme bojem či útěkem vyhrát, vypne nás, sníží se tep, krevní tlak a tělesná teplota a začnou se vylučovat endorfiny tlumící bolest.
ANS to dělá automaticky, aniž bychom o tom přemýšleli. ANS tyto režimy nepoužívá pouze pro přežití, ale v každodenním životě. Když funguje správně, pohybujeme se mezi režimy plynule. V jednom okamžiku jsme mobilizovaní a připraveni k akci a v dalším odpočíváme.
ANS často kombinuje dva režimy. Když si hrajeme, kombinuje stav bezpečí a mobilizace. V intimních chvílích s milovanými kombinuje nehybnost se stavem bezpečí.
Když ANS dokáže být takto flexibilní a proměnlivý, pomáhá nám to stát se odolnými vůči stresu a nepříjemným událostem. Jsme schopni se zotavit a jít dál. Bohužel, když zažijeme trauma a chronický stres, může to ANS bránit ve zdravém fungování a můžeme uvíznout v režimu boje o přežití.
Setkání s přáteli může působit strašidelně, můžeme pociťovat strach z běžné pracovní schůzky. Lidem, kteří zažili trauma a chronický stres se může radar porouchat a neustále hlásit nebezpečí, i když žádné nehrozí. Jakoby požární alarm stále houkal, i když v okolí není kouř ani oheň. Život v neustálém pocitu ohrožení může být ochromující a často si vytvoříme adaptivní strategie pro přežití ve formě drog, alkoholu, jídla, práce či sexu, ve snaze dosáhnout dočasné úlevy.
Pochopení toho, jak nás trauma ovlivňuje, je životně důležité. Existuje celá škála zážitků, které mohou být traumatizující a nepříznivě ovlivňovat ANS.
Nehody, útoky, katastrofy – tomu se často říká traumatický šok. Také existují vývojová a vztahová traumata, která vznikají při chronicky nepříznivých podmínkách, zneužívání, zanedbávání a nedostatku bezpečí v dětství. I mnoho jiných zážitků může způsobit trauma. Chronický stres, lékařské zákroky, nepříznivé prostředí, kde žijeme, chudoba, vystavení diskriminaci a násilí …
Mimo to ukazuje nový výzkum v epigenetice, že trauma lze zdědit geneticky, minimálně přes tři generace.
Trauma je ZÁŽITEK, NIKOLIV UDÁLOST. Důležité je co se děje uvnitř nás v důsledku toho, co se stalo. Jde o naši reakci na událost mnohem více, než o událost samotnou.
Před více než 20 lety započal Kaiser se CDC studii na více než 17.000 pacientech, která ukázala souvislost mezi nepříznivými zážitky z dětství (v angličtině ACE = adverse childhood experiences) a dlouhodobým zdravím a pohodou. Dvě třetiny účastníků hlásili minimálně 1 ACE. A více než 20% hlásilo 3 a více. 4 a více ACE u jedné osoby korespondují s častějším výskytem problémů se srdcem, rakoviny, užívání drog, mrtvicí, pokusů o sebevraždu, obezitou, depresí, apod. 6 a více ACE se snižuje průměrná doba dožití téměř o 20 let.
Zjišťujeme, že mnohé fyzické i psychické potíže mohou pocházet z chronicky dysregulované ANS.
Když se ANS zasekne v režimu boje o přežití, náš organismus přesouvá pozornost z činností, které nás udržují zdravé a spokojené na snahu o přežití právě vnímané hrozby. Mnoho chronických potíží a symptomů, které je těžké diagnostikovat a léčit, lze přičíst dysfunkčnímu ANS.
Také zážitky z dětství nám mohou bránit v propojení se s druhými. Toto je životně důležité, protože v dětství je hlavní prioritou pro naše přežití vztah s pečující osobou. Pokud lidé zodpovědní za naše bezpečí nejsou bezpeční, a my tak žijeme v chronickém režimu nebezpečí, ANS se správně nevyvine. Její část, která rozhoduje co je bezpečné a co ne, se porouchá. Pokud intimita a vztahy byly nebezpečné v dětství, i v dospělosti často nevědomky odmítáme snahu přátel či partnerů o navázání vztahu, ačkoliv intimita a vztah je to, co chceme. ANS to považuje za nebezpečné a nedovolí to. Trauma oslabuje naši schopnost interagovat s lidmi a nahrazuje potřebu spojení potřebou ochrany. Nedokáže rozlišit mezi naší minulostí, kde chybělo bezpečí a současností, kde v bezpečí jsme. Nedokáže potřebu nás chránit, ačkoliv to není třeba.
Takže, co lze dělat, když je ANS dysregulovaná? Jak se můžeme z traumatu uzdravit a vytvořit zdravý regulovaný a odolný systém?
Naštěstí můžeme ANS zase vytrénovat tak, aby pociťovala bezpečí. Nejlépe toho lze dosáhnout s pomocí okolí. Každý z nás má ANS a naše ANS spolu neustále komunikují a nalaďují se na stav ANS lidí v okolí. Zcela automaticky zrcadlíme stav ANS lidí kolem. Tomu se říká koregulace. Vidíme to na stádním chování, pokud jedno zvíře ucítí nebezpečí, celá skupina zpozorní, zvyšuje tak šance na své přežití.
My to máme naprosto stejně. Pokud jsme s lidmi, kteří jsou ve stresu, rozlobení, či v depresi, cítíme se hůř. Pokud jsme s lidmi, kteří jsou klidní a spokojení, cítíme se lépe. Být s lidmi, kteří jsou bezpeční, vnímavý a myšlenkami přítomní, je nejlepší způsob, jak uzdravit svůj ANS. Pro ty, kterým se nedaří uzdravit se z traumatu se objevují inovativní klinické terapie, které byly vyvinuty, aby obnovily pocit bezpečí a regulaci ANS. Také zjišťujeme, že aktivity, které nám intuitivně dělají dobře, jako je například trávení času v přírodě, jóga, tanec, pomoc druhým, apod., mohou pomoci, aby se ANS stal odolnějším a regulovatelnějším.
Vyléčení z traumatu se podaří, když se ANS zreguluje, zvýší se jeho odolnost a flexibilita. Nejde o to, být neustále klidný nebo mobilizovaný. Jde o to mít odolný a flexibilní NS, který dokáže dobře vyhodnotit bezpečí a nebezpečí a vhodně reagovat. Skutečná odolnost je v tom, že dokážeme plynule přecházet mezi režimy.
Pro ty, kteří se potýkají s dopady traumatu a chronického stresu, je zotavení ANS jako začátek nového života. Nám ostatním může znalost NS pomoci řídit naše chování a stát se spokojenějšími, zdravějšími a empatičtějšími.
Jako společnost proděláváme epidemii společenských problémů, které mají kořeny v traumatu. Pokud se nám podaří traumata z minulosti vyléčit, a zajistit, aby nervové systémy byly regulované na individuální, rodinné a komunitní úrovni, dokážeme ukončit bludné kruhy, které zhoršují výzvy, se kterými se potýkáme a vytvoříme tak bezpečnější, živější a více propojený svět. 🙂